Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Lékařská zdravotnická povolání jsou upravena zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Ukončením vysokoškolského vzdělání v daném oboru získává lékař, zubní lékař či farmaceut odbornou způsobilost k výkonu svého povolání. Tím však jeho odborný růst ani zdaleka nekončí. Další vzdělávání spočívá ve specializační přípravě a následném získání specializace (atestace), která dokládá připravenost odborníka k práci v daném užším oboru (např. chirurgie, vnitřní lékařství, klinická stomatologie, klinická farmacie apod.). Následně se tito odborníci povinně účastní celoživotního vzdělávání a účast v něm dokládají svým profesním komorám (dle zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře). Viz také lékař, lékařství.

Nelékařská zdravotnická povolání jsou upravena zákonem č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních. Na rozdíl od lékařských zdravotnických povolání se v případě nelékařů jedná o heterogenní skupinu, čítající 42 povolání s velmi variabilními požadavky na absolvované vzdělání. Někteří z těchto pracovníků jsou připraveni vykonávat své povolání bezprostředně po absolvování odborné přípravy. U jiných je samostatný výkon povolání vázán na další odborný růst v podobě specializačního vzdělávání. I v případě první skupiny je však možno absolvovat specializační (atestační) vzdělávání či certifikované kurzy, což jim umožňuje rozšířit kompetence či získat některé nové. Existuje rovněž skupina povolání, vázaných na dohled či přímé vedení k tomu způsobilým zdravotnickým pracovníkem. Zde je možno jmenovat např. řidiče vozidel zdravotnické záchranné služby, sanitáře či ošetřovatele.

Nemoci z povolání vznikají nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. Zároveň musí být tato nemoc uvedena v seznamu nemocí z povolání a musí být splněny podmínky, které jsou v seznamu pro tuto nemoc uvedené. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava chemickými látkami.

Lékařská genetika je lékařský obor, který se zabývá diagnostikou, studiem a léčbou genetických poruch. Odborníci v oboru lékařské genetiky mohou rovněž poskytovat genetické poradenství. Viz také genetika.

Lékařská pohotovostní služba (LPS) zajišťuje první kontakt se zdravotními službami v době mimo běžné ordinační hodiny lékařů primární péče. Je obvykle zajištěna praktickými lékaři (PLD, PLDD) dané oblasti. Dnes je nejčastěji součástí krajských center zdravotnické záchranné služby (ZZS) nebo součástí nemocnic. Poskytuje základní vyšetření a ošetření, event. zprostředkuje specializovanou péči v nemocnici. Za ošetření se platí regulační poplatek. V případě, že se jedná o závažný zdravotní stav, zasahuje na přivolání ZZS. Viz také urgentní příjem.

Česká lékařská komora (ČLK) je samosprávná stavovská organizace sdružující všechny lékaře na území České republiky. Byla zřízena v roce 1991.

Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) je dobrovolné nezávislé sdružení fyzických osob, jmenovitě lékařů, farmaceutů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví a příbuzných oborech, příp. osob právnických.

Zdravotnická dokumentace obsahuje všechny údaje o zdravotním stavu pacienta. Pacient či jeho blízcí mají za určitých okolností právo do dokumentace nahlížet.

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků se vztahuje na lékaře i všechny ostatní zdravotníky, studenty a mladé lékaře, kteří se účastní procesu péče a/nebo mají přístup do zdravotnické dokumentace. Ti všichni jsou vázáni povinnou mlčenlivostí o všech skutečnostech, které se (nejen) ze zdravotnické dokumentace dozvěděli. Lékař je oprávněn sdělovat informace o zdravotním stavu pacienta, pokud s tím pacient souhlasí. Souhlas se předpokládá např. při předávání informací lékaři, ke kterému je pacient odeslán, tedy pro zajištění návaznosti zdravotnických služeb. Pacient má právo již při registraci nebo kdykoliv potom určit osoby, kterým mohou být informace o zdravotním stavu podávány. Bez souhlasu pacienta může lékař sdělovat tyto informace jen za přísně zákonem vymezených podmínek.